Do malého lodžského ghetta Litzmannstadt, dnešní čtvrti Baluty, soustředili za války nacisté neuvěřitelných dvě stě tisíc Židů, z toho pět tisíc lidí z Čech. Lodž je dosud ve stínu slavnějšího varšavského ghetta, a přece si hrozivé podmínky – přelidnění, hlad, nemoci, strach, smrt, trýznění nejen ze strany nacistů, ale i židovské správy – s Varšavou nijak nezadalo. Lodžské ghetto se pod německou okupací od svého zřízení v roce 1940 postupně měnilo v koncentrační tábor až do roku 1944, kdy je nacisté zrušili.
Neskutečná kniha o skutečné tragédii Alena Slezáková, MF DNES, 28.5.2011
(...) Není náhodné, že Sem-Sandberg učinil jednou z hlavních postav románu dívku z Prahy. Třiapadesátiletý Švéd několik let žil v Praze jako dopisovatel švédských novin, v roce 2002 vydal knihu Prag (No exit), zahrnující eseje o Praze, české kultuře a politice, na prestižní Cenu Severské rady byl – ostatně stejně jako Chudí v Lodži – nominován jeho titul Ravensbrück o Mileně Jesenské (2003). V jednom rozhovoru říká, že se při návštěvě pražských Holešovic dověděl, že odtud byly vypravovány transporty Židů do ghett. Po stopě jednoho z transportů, který mířil do Lodže, se vydal. (...) Člověk by řekl, že po stovkách přečtených knih ví o zločinech a utrpení za druhé světové války všechno. Steve Sem-Sandberg mu Chudými v Lodži, za které loni získal Cenu Augusta Strindberga, dokázal, že se mýlí. Možná ke stejnému závěru dospívají i čtenáři v dalších pětadvaceti zemích, kde román dosud vyšel.
