Osoba, která vypráví příběh, celý život vyučovala němčinu na gymnáziu v menším severofrancouzském městě. Během německé okupace je donucena spolupracovat coby jazykový expert s místním gestapem. Při jedné z návštěv budovy gestapa se jí odtamtud náhodou a bezmyšlenkovitě podaří odvést mladého Žida (Herman), který na chodbě čeká v zástupu ostatních předvolaných k evidenci a následné deportaci. Ukryje ho v tajné skrýši ve sklepě domu, který obývá se svou matkou a sestrou, milenkou německého důstojníka. Po zbytek války se o Hermana stará, aniž se o tom někdo dozví. Kromě toho, že mu obstarává veškeré životní potřeby, se stane také zosobněním jeho duševního obzoru. Vedou spolu hovory o literatuře: také Herman je náruživým čtenářem německé literatury, kterou ovšem vstřebává v překladech do jidiš. Postupně se mezi nimi vyvine milostný vztah, který pohltí celou vypravěčovu existenci.
Jak nádherný byl Goethův jazyk! Ondřej Horák, LIDOVÉ NOVINY, 3.4.2007
(...) Třetí román ředitele pařížského Centra pro jidiš kulturu Gillese Roziera (1963) přináší další příběh o životech, kterým válka přinesla plno utrpení, nejistoty, ale také osudových náhod a paradoxů. Většinou Rozier uměřeně vypráví, někdy však přece jen zbytečně doslovně "zvýší hlas": "Nesnáším slovo Árijec. Odjakživa. Nemá žádný obsah, k ničemu neslouží, jen otravuje. Ale jak to vyjádřit jinak?" HODNOCENÍ LN ***