Román, či spíše soubor deseti povídek, Moje první sebevražda (2006) je kniha o touhách a přáních, o zapomenuté chuti dětství a mládí, o výchově, která má sílu ovlivnit celý život. Příběhy vypráví osamělý alkoholik, který vyrůstal v protestantské, provinční Wisle a nyní ve svých padesáti letech má pocit, že velkou část svého života promarnil. Zdánlivě komická próza se spoustou slovních hříček je ve své podstatě velmi vážná, protkaná nostalgií, motivem pomíjivosti a všudypřítomné smrti.
Perličky na dně půllitru Michaela Hečková, REFLEX, 28.5.2009
(...) Třebaže se to nemusí na první pohled zdát, Pilch celkem citlivě proniká až k obyčejnému člověku s jeho problémy i drobnými šťastnými okamžiky právě svým zdánlivě povrchním neustávajícím vtipkováním a zlehčováním. Pointy ochucené černým humorem nezůstávají v Pilchových textech samoúčelnými stejně jako občasná absurdita, jejíž perspektiva dovoluje paradoxně detailněji nahlížet na čistokrevnou realitu. Podobně tomu je u jiného slavného polského spisovatele, Witolda Gombrowicze; a právě tento postup lze považovat za mírně skrytou, ale nepopiratelnou kvalitu Mé první sebevraždy.