Syn větru a Prsatý muž

Druhá kniha série Prsatý muž.

Prsatý muž se po osmi letech vrací na ostrov Siberut a zjišťuje, že se v mnohém změnil, stejně jako jeho život. Jedinečný příběh o změně tak velké, že si ji jen těžko dokážeme představit. Kdo je Syn větru a jak ovlivnil příběh Davida Zajíce? Kniha je věnována místům a bytostem, jež zmizely,a láskám, co zůstaly. Pokračování bestselleru Prsatý muž a zloděj příběhů.

Ukázka z textu:
DUCHOVÉ
A LEGENDA O BÁJNÉ ZEMI
Obřady už viděl při minulých výpravách, ale nikdy
při elektrickém světle, které tam v podobě zářivek a pomocí
prodlužovaček přitáhli. I když tam svítily petrolejové
lampy, najednou to mělo úplně jinou atmosféru
než u ohně.
Při zahájení obřadu Aman Tany všechny obešel a na
náhrdelník či na oblečení jim zavěsil listy smotané ratanem.
Když si ho vázali navzájem kouzelníci, přáli si
hodně štěstí při šamanském letu.
David se, přestože to spatřil mnohokrát, těšil, jaké
to bude tancovat na vlastních patách. Aman Tana odříkal
nad slepicí podobné věty a prosby, jaké vyslovují
různí věřící po celém světě – zejména se týkaly zdraví
a dostatku. Potom s kurem obešel Amana Seilu, Amana
Veroniku a všechny, co byli v umě Zádumčivého, včetně
kapitána, který se česky bránil: „Mě s ní ošmrdlávat
nemusíte.“ A jak se už mentawajsky naučil, dodal: „Masura
bagata – děkuji.“
Kouzelník se slepici omluvil za zabití a nechal jednoho
mladíka, aby jí zakroutil krkem. Ten ji ještě, když
sebou v posledních záchvěvech trhala, strčil nad oheň,
kde jí opálil peří. Následně slepici Aman Tana nařízl,
roztrhl jí hruď a vyndal střeva i s pobřišnicí.
Z ní šaman zkoumal budoucnost – podle krvavých
stop na průhledné bláně.
„Majeru le – velmi dobré.“
Oddíbnul kus masa a položil ho na okraj talíře, který
nahradil mísu z teakového dřeva, a obešel s ním celou
umu. V rozích se zastavil a prosil duchy zemřelých. To
samé se opakovalo u dalších dárků pro předky, jako byl
tabák nebo kus masa z prasete nadvakrát zabíjeného
tupým kopím. Teprve když nařízli kůži nožem, kopí
konečně provrtalo hrdlo. Zvíře chroptělo, dokud nevykrvácelo.
Dlužno dodat, že předtím se mu kouzelník
také omluvil, že mu berou život, protože se musejí najíst.
Prase posléze potřel vonnými květy, teprve poté ho
svěřil do rukou mladým chlapcům, aby ho zabili.
Bubeníci začali u ohně nahřívat krajtí kůže na bubnech,
aby správně zněly, až se budou trefovat do neustále
se zrychlujícího tempa tanečníků.
David již dříve odkoukal, že když se od ohně vracejí
bubeníci, hráči na gadžaumy, brzo se začne tančit. Proto
možná překvapil Amana Tanu tím, že se zvedl a vzal
si správně mezi palec a ukazováček listy, které od něj
předtím dostal.
„Jágaj boiro – Rozumí trochu,“ prohodil starší šaman
k Amanu Seilimu.
Bubeníci začali hrát a kouzelníci i Prsatý muž se pohupovali
v bocích a rukama napodobovali let ptáka.
Zničehonic přišel sun krok vpřed a vzápětí dupání pozadu
na fošny a bambus na zemi, takže vedle bubnů se
ozvala i nesvázaná, nepřitlučená podlaha a rezonovala
s každým dupnutím tanečníků.
Pořád rychleji!
První tři čtyři tance se Prsatý muž úporně snažil tancovat
v rytmu podobné figury jako oba kouzelníci a odměnou
mu byl jen smích žen a dětí.
Muži sedící na verandě umy ho pozorně a zamračeně
sledovali, jestli bere tanec, který tady znamená cestu
k duchům zemřelých, dostatečně vážně.
Když viděli jeho soustředěním přivřené oči a čůrky
potu stékající po jeho masitém těle, přestali se tvářit tak
urputně a někteří z nich se připojili k tanci.
Jakmile ztratili ostych, tančili s grácií a pohyby jejich
trupu a rukou opravdu připomínaly let ptáka.