V poslední době s sebou Neal vozí v autě zbraň - jen tak, pro jistotu. A zdá se to jako dobrý nápad.
Když spatří nahou ženu připoutanou ke stromu, nemá na vybranou a útočníka zastřelí. Žena ho na
oplátku odmění něčím neuvěřitelným.
Neal dostává náramek. Velice zvláštní náramek. Umožňuje nositeli vstoupit do jiného člověka, vidět
jeho očima, vnímat jeho smysly. Ale Neal má zároveň velký problém. Střelený muž není mrtvý. A
prahne po pomstě. Nejprve dokončí rozdělanou práci na ženě. Potom vyrazí za Nealem…
Richard Laymon je Král. Tak prosté to je. Je mi jasné, že jsem si tímto výrokem právě podepsal ortel smrti u všech literárních kritiků. Protože o (ne)umění Richarda Laymona lze říct jen jedno - je to tak mimo, že se to vymyká osnovám. Román Ten, který ovládá tvé tělo přináší vše, co od braku můžete očekávat. Jednoduchá, až prostinká zápletka psaná zcela impulzivně, kdy se autor moc nezabývá osnovou. Strhující děj, jenž často paradoxně stagnuje třeba i sto stran, které však i přesto přečtete jedním dechem. K tomu přihoďte ještě nějaké to soft porno plus násilí toho nejhrubšího kalibru a ste doma. Přitom nejde ani o žádnou dekadenci, neogotiku či jiné zhůvěřilosti. Něco tak hloupoučkého si prostě buď totálně zamilujete, nebo absolutně odvrhnete. Víc možností není.
